shopping-bag 0
Items : 0
Subtotal : 0,00 
View Cart Check Out

Novinky

Jan Růžička: Nemůžeme úplně jásat

Fotbalistům Čimelic se v první části sezony moc nedařilo. Potýkali se zraněními a stále lepili sestavu, jak se dalo. Po mizerných výsledcích skončil trenér Pavel Schorník, který přišel po odchodu Tomáše Smrčiny z Bernartic. Od té doby tým vedl sportovní manažer Jan Růžička. Pod jeho vedeními Čimelice zlepšily a pomalu se odrazily ode dna tabulky. Nyní má Siko osmnáct bodů a patří mu dvanácté místo. Podzimní část zhodnotil sportovní manažer Jan Růžička.

Jak zhodnotíte podzimní část sezony?

Nemůžeme úplně jásat. Chtěli jsme se pohybovat výš, ale tabulka je tak vyrovnaná, že musíme naše umístění brát. Chtěli jsme získat tak o tři, čtyři body víc, ale snad vše doženeme na jaře.

Před novým ročníkem krajského přeboru jste angažovali nového trenéra Pavla Schorníka, ale po devíti zápasech získal pouze pět bodů a u týmu nevydržel ani do konce podzimu. Po jeho odchodu se mužstvo zvedlo a ve zbylých šesti utkání vybojovalo třináct bodů. Čím si to vysvětlujete?

Pavel měl velice těžkou pozici. Letní příprava byla velmi krátká a hodně složitá. Řešili jsme neustálé absence kvůli dovoleným. Já se na kluky nemůžu zlobit, protože u nás hrají za pivo a párek, ale myslím, že v mnoha případech jde si zařídit dovolenou před začátkem přípravy.  Mužstvo nebylo stále kompletní a začali se nám kupit zranění. Nový trenér chtěl týmu vtisknout nějakou tvář, ale místo toho pořád řešil jen, kdo zrovna je u moře nebo zraněný. Já jsem tolik zraněných v jednom týmu nikdy nezažil. To se vše přeneslo i do začátku sezony a podle toho vypadal začátek soutěže. Hráči nehráli na svých postech a trenér lepil sestavu, jak se dalo. Dokonce neváhal a jel pro hráče přes půl republiky, aby mohl nastoupit k utkání. Musím důrazně říci, že Pavel u nás pracoval na sto procent a jeho přístup a nasazení bylo vynikající. Po prohře v Oseku jsme, ale potřebovali něco změnit a dohodli jsme se na ukončení spolupráce. Já jsem už měl to štěstí, že se hráči postupně uzdravili a měli jsme pak více možností při vybírání základní sestavy. Důležitá byla pak výhra v Třeboni a domácí výhra s Protivínem. Hráči si začali více věřit a viděl jsem v nich najednou větší sílu. V každém zápase jsme pak byli lepší než soupeř a začali získávat body. Hodně nám pak pomohl Hovorka, kterého jsme posunuli do útoku. Měli jsme tam sílu a důraz před brankou. To nám předtím chybělo.