shopping-bag 0
Items : 0
Subtotal : 0,00 
View Cart Check Out

Historie

HISTORIE ČIMELICKÉHO FOTBALU

Mistrovství světa v kopané v roce 1934 mělo velký vliv na to, že i na vesnicích začaly vznikat nové fotbalové oddíly. Tak i v naší obci byl v roce 1934 založen sportovní klub nesoucí název AFK Čimelice. První výbor oddílu, zvolený na ustavující schůzi konané v hostinci na Zavadilce, vypadal takto: předseda Václav Veselý (řezník a uzenář), místopředseda Josef Dík (mlynář), jednatelem byl účetní ze zdejší vápenky Václav Vlna, pokladníkem Václav Mrkvička, správcem inventáře František Jonák. Dalšími členy výboru byli: František Plánička, František Pavlíček, Alois Kulas, Václav Kulas, Josef Pitrák, Jan Zeman, Vladislav Mašík, Josef Kůrka. Přesto, že název klubu byl Atletický Fotbalový Klub, atletiku nikdy neprovozoval.

Po roce 1934 vznikla také v okolí řada nových fotbalových klubů: AFK Smetanova Lhota, Slavia Cerhonice, Meteor Lučkovice, Rapid Vejšice a další. V Miroticích a Mirovicích se fotbal začal hrát o několik let dříve.

Zájemců o kopanou bylo dost, takže až do začátku války hrávala dvě mužstva: první mužstvo a reserva. První mužstvo nastupovalo v tomto složení: brankář Ladislav Křítek, obránci František Volf a Josef Hon, záložníci František Jonák, Jan Zeman, Josef Kůrka, v útoku Josef Pitrák, Jindřich Školník, Karel Šindelář, Jaroslav Muzika, Václav Vlna. Do sestavy ještě patřili Roubal, Huleš a Kudrna. Střídání hráčů během zápasu nebylo povoleno, zranil-li se některý z nich, dohrávalo mužstvo oslabeno. Cílem každého mužstva bylo vstřelit více branek než soupeř a tomu také odpovídalo rozestavení hráčů na hřišti. Před brankářem hráli dva obránci, ve středu formace byli tři záložníci, před sebou měli pětici útočníků (2 křídla, 2 spojky, centr).

Po svém založení požádal klub obecní úřad o poskytnutí pozemku pro fotbalové hřiště. Byla mu přidělena obecní draha za řekou Skalicí. Otevření nového hřiště bylo slavnostní. Z náměstí od restaurace Na Knížecí šli v průvodu vedeném hudbou fotbalisti v dresech spolu s obecenstvem na hřiště, kde se uskutečnilo utkání mezi AFK Čimelice a SK Bělčice.

Po vybudování hřiště se činnost klubu zdárně rozvíjela. Dalšími soupeři vedle již zmíněných bývalo Pohoří, Ostrovce, Orlík, Milín, Kasejovice a pět píseckých klubů: ČASK, Slavoj, Union, DSK, Orinoko. Václav Vlna vzpomíná na zápas AFK Čimelice-ČASK Písek, který skončil 2:2, přestože za Písek nastoupil pozdější internacionál Jan Říha. Dále vzpomíná na zápasy Mirovice-Čimelice a Čimelice-Mirotice, které skončily shodně 2:2. Byla to přátelská utkání, mistrovská soutěžní utkání se v Čimelicích začala hrát až po roce 1950.

Vzpomínka L. Kulase: „Vzpomínám si na zápas s SK Laziště, který skončil naším vítězstvím 14:0. Utkvěl mi v paměti proto, že náš brankář neměl během celého utkání vůbec žádnou práci a jelikož byl podzim a byla mu zima, udělal si vedle branky ohníček, což se mi jako desetiletému velmi líbilo.“

Několik dalších jmen hráčů, kteří v předválečném období v klubu působili: Jindřich Škrna, Jarda Šmejkal, František Heřman, Vl. Mašík, Josef Kníže, Karel Huleš, Jan Lůzum a Jelen se Slámou, bývalí hráči píseckého Slavoje. Několik zápasů za Čimelice sehrál výborný písecký hráč Vágner, který byl později zkoušen pražskými ligovými kluby. Zapáleným funkcionářem byl Ruda Beran. Šatny u fotbalového hřiště nebyly, a tak míče a brankové sítě spolu s rohovými praporky byly uloženy v pohostinství Na Hvížďalce, kde se také hráči před zápasem převlékali.

V Čimelicích se před druhou světovou válkou hrál dobrý fotbal, a tak přicházeli nabídky k sehrání přátelských zápasů i od klubů zvučných jmen, jako v té době byla Sparta Košíře, Horymír Příbram, ARA Praha a dalších. Požadovaná částka pět až šest set korun však byla na tehdejší dobu příliš vysoká, a tak se tato utkání neuskutečnila.

Činnost klubu pokračovala i za války, třebaže podmínky v ní byly značně obtížné. Někteří hráči byli totálně nasazeni, tzn. že byli nuceně posláni na práci do Reichu. Přesto, pokud to jen trochu šlo, kopaná se hrála dál. Ponejvíce už jenom se soupeři z nejbližšího okolí. Časté byli zápasy s AFK Smetanova Lhota, SK Pohoří, SK Boudy, SK Mirotice a SK Mirovice.

26. května 1945 došlo na čimelickém hřišti k historickému utkání mezi AFK Čimelice a mužstvem Rudé armády. Celostátní časopis Stadion ve svém 44. čísle z roku 1954 označuje toto utkání za první poválečné, které se mezi Čechy a Rusy uskutečnilo. Utkání přihlíželo velké množství diváků, kolem hřiště postávalo a polehávalo mnoho rudoarmějců, z nichž někteří přijeli na koních nebo na bryčkách. K utkání nastoupilo mužstvo RA i se svojí bojovou zástavou doprovázenou samopalníky. Na improvizované tribuně zasedl nejen celý štáb divize, ale i její velící generál. Před utkáním zahrála hudba hymny obou národů. V tomto památném utkání za AFK Čimelice nastoupili tito hráči: Linhart, Kouba, Koňas, Rejlek, Rozhoň, Průcha, Heřman, Žák, Mašík, Roubal a Línek. Utkání skončilo smírně 3:3. Večer pak byla v hospodě taneční veselice. Odvetné utkání se uskutečnilo o čtrnáct dní později. Rusové nastoupili s řadou kvalitních hráčů. Pamětníci se přiklánějí k výsledku 7:2 ve prospěch Rudé armády.

Dne 6. dubna 1946 dochází ke sloučení AFK, jehož posledním předsedou byl mlynář Josef Dík, s místní TJ Sokol, pod jehož hlavičkou se fotbal v Čimelicích dále hraje. Opět se hrají jenom přátelská utkání a mužstvo se účastní turnajů, na nichž měří síly většinou s okolními soupeři. V roce 1951 je TJ Sokol výměnou za pozemek u školy přidělena louka, kde se říká Na Panské. Je tu zřízeno fotbalové hřiště, a tak dosavadní hřiště za říčkou Skalicí zaniká.

Už samo porovnání snímku z roku 1952 se snímky předchozími a následujícími svědčí o tom, že čimelická kopaná byla v těchto letech v útlumu. Až s návratem K. Huleše z vojenské služby a příchodem J. Červeného došlo k oživení činnosti.

Kolem roku 1955 se čimeličtí fotbalisté poprvé v historii klubu přihlásili do soutěže organizované ČFS. Fotbalových klubů v té době zdaleka nebylo tolik, kolik jich v soutěžích píseckého okresu působí dnes. ČFS proto organizoval soutěž na území dvou okresů, v našem případě píseckém a strakonickém. Soupeřemi Čimelice byli: Katovice, Osek, Libějovice, Doubravice, Mirovice, Pohoří, Vráž, Písek B, Čížová, Smet. Lhota, Kestřany, Kluky, Podolí. Po další reorganizaci a sloučení milevského okresu s píseckým hráli Čimelice s těmito mužstvy: Mirotice, Mirovice, Kluky, Sepekov, Písek B, Hradiště, Slabice, Čížová a Božetice. Fotbalisté Sokola Čimelice hrají v okresním přeboru už skoro 40 let s malými výjimkami, kdy sestoupili a rok dva hráli okresní soutěž.

V roce 1970 podlehl zákeřné chorobě obětavý hráč kopané a hokeje Jaroslav Huleš. Bylo mu 26 let. Jeho předčasný odchod ze života byl velkou ztrátou pro čimelický sport. K uctění jeho památky byl založen memoriál nesoucí jeho jméno. První ročník se uskutečnil v roce 1971 a jeho vítězem se stalo mužstvo Dukla Bechyně. Z dalších vítězů memoriálu jmenuji: Blatná, Milín, Protivín, Mirotice, Krhanice a dvakrát se podařilo zvítězit i našim fotbalistům. Memoriál se hrál až do roku 1992, vyjma let 1983-84, kdy byla prováděna rekonstrukce hřiště.

Družstvu mužů se ještě nikdy za celou dobu účinkování v soutěžích nepodařilo postoupit do krajské I.B třídy. A tak největším úspěchem v celé historii čimelické kopané je postup dorostenců do I.A třídy v sezoně 1975-76. Pod vedením trenérů Ludvíka Bendy a Václava Hegenbarta obsadili v okresním přeboru 1. místo a postoupili do I.A třídy jihočeského kraje. Zvláště v prvním roce svého působení v této soutěži si dorostenci vedli velice zdatně a další postup do krajského přeboru jim unikl jenom o vlásek. Rozhodovalo se v posledním utkání soutěže v Týně nad Vltavou. Šťastnější byli domácí, kteří zvítězili 1:0. I tak je nutno druhé místo našich dorostenců hodnotit jako velký úspěch, o který se vedle trenérů zasloužili tito hráči: Jiří Novák, Vladimír Rebeta, Josef Vála, Václav Řeřicha, Petr Zeman, Jan Vnuk, Zdeněk Kadlec, Miroslav Brejcha, Ladislav Zájeda, Jiří Janota, Karel Šebek, Josef Ševčík, Ivan Bohuš, Vladislav Karas, Vladimír Krákora, Josef Viták, Jaromír Kuželka a Jurný.

Většina hráčů úspěšného družstva dovršila hranici dorosteneckého věku, a tak v příštím ročníku nastupoval v I.A třídě nový, nezkušený tým, který se sice v soutěži udržel, ale v příštím ročníku sestoupil do okresního přeboru. Někteří z dorostenců z úspěšného ročníku 1975-76 si později dobře vedli v družstvech dospělých různých oddílů hrajících krajskou I.B třídu.

V roce 1970 vznikla v Čimelicích jak pobočka Spartaklubu, tak i odbor přátel Slavie Praha. Zatímco žádné ze sparťanských mužstev v Čimelicích nikdy nehrálo, slávistické týmy jsme na našem hřišti přivítali několikrát.

První utkání Sokol Čimelice – stará garda Slávie se uskutečnilo v roce 1971 a skončilo vítězstvím Slávie 3:1. Utkání zahájil čestným výkopem legendární brankář předválečné Slávie a reprezentačního týmu František Plánička. Další utkání s internacionály Slávie se uskutečnilo při výstavě květin 26. srpna 1984. Slavia nastoupila mimo jiné s Marešem, Segmullerem, Hildebrandem, nedávnými ligisty a zvítězila 4:2. Další utkání se hrálo 27. srpna 1988 opět při výstavě květin a skončilo vysokým vítězstvím Pražanů 10:0. Barvy Slávie reprezentovali Stárek, Zlámal, Jurkanin, Jebavý, Helešic a další.

Opravdu přátelské vztahy byly se Slávií navázány v roce 1981, kdy předsedou TJ byl Ludvík Benda, kterému se podařilo navázat úzký osobní kontakt s Pepi Bicanem i dalšími slávistickými funkcionáři. Výsledkem bylo, že přišlo pozvání k sehrání přátelského zápasu se starou gardou Slávie. A tak se v neděli 25. ledna 1987 ocitl plný autobus s čimelickými slávisty v Praze. Cestovalo s námi také selátko, už v konzumním stavu. Odpoledne se v házenkářské hale konalo utkání Slavia – Čimelice. Za Slávii nastoupil také téměř osmdesátiletý Bican a spolu s Petrželou, Nachtmanem, Pauříkem, Fr. Veselým, Stárkem a Zlámalem byli pro náš tým tvrdým oříškem. Mužstvo Čimelice nebylo totožné s tehdejším prvním mužstvem, hráli v něm i starší hráči jako Ludvík Benda, Mikeš a další. Tvořili ho především čimeličtí slávisti. Utkání skončilo výsledkem 10:3 pro Slávii. Po utkání jsme byli pozváni na besedu s trenérem Petrželou a současnými i bývalými hráči a k prohlídce celého zázemí slavného klubu.

Dne 25. srpna 1990, opět v rámci květinové výstavy, sehrálo na našem hřišti přátelský zápas ligové družstvo žen Slávie Praha. Soupeřem jim byla stará garda Sokola Čimelice. Utkání naši prohráli 2:3. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo tím, že si naši „hoši“ málo všímali míče a více vyhledávali osobní kontakt se soupeřkami.

Dalším, můžeme říci svátečním utkáním byl fotbalový duel s populárním pražským mužstvem AMFORA. Toto mužstvo, složené ze známých herců, zpěváků, ale také vynikajících sportovců je vždy velkým lákadlem pro diváky, což se potvrdilo i u nás. Utkání se uskutečnilo na konci září v roce 1985.

Také fotbalisté, kteří již zanechali závodní činnosti, si občas rádi kopnou do míče. Příležitost k tomu mají při utkáních starých gard. V šedesátých letech hrávala pravidelně stará garda Čimelic přátelské zápasy s píseckými doktory hrajícími pod hlavičkou OÚNZ Písek. V následujících letech to pak byla utkání s mužstvem deníku Zemědělské noviny. Záležitostí staré gardy byla družba s východoněmeckým Bernburgem. Celkem čtyřikrát v osmdesátých letech přijeli fotbalisté z bývalé NDR k nám a čtyřikrát jim naši fotbalisté návštěvu oplatili.

Dlouhý je výčet jmen pracovníků, kteří v poválečných letech v čimelickém fotbale působili. Dlouholetým funkcionářem byl Karel Huleš, dlouholetým trenérem Jaroslav Červený. Dalšími trenéry byli: Jiří Kebhart, František Sádlo, František Kopecký, Václav Lokša, Ludvík Benda, Václav Hegenbart, Zdeněk Kysela, Karel Koubek. S mládeží pracovali Rudolf Sedláček, Václav Tlach, Jaroslav Knotek, Jan Adam, Jiří Koukol, Karel Šebek, Karel Froněk, Václav Bartůšek, Pavel Špiroch, Zdeněk Kadlec, Josef Vála. Funkci předsedy oddílu zastávali Václav Lokša, Václav Tlach, Václav Kačaba. V roce 1995 je předsedou fotbalového oddílu Josef Hrouda, organizačním pracovníkem a trenérem Zdeněk Kadlec ml.

Ladislav Kulas, březen 1996