Rok se s rokem sešel a Sevilla opět bojovala ve finále poháru UEFA. Po velmi strastiplné cestě do finále narazila na relativně slabšího soupeře - Espanyol Barcelona. Nevím, jestli jste finále sledovali, ale takto by podle mne mělo pravé finále vypadat. Výborný fotbal, skvělá atmosféra (možná jsem ovlivněn tím, že jsem koukal v baru v Seville :), napnutí až do konce a poté neskutečný penaltový rozstřel s bravurními zákroky Andrése „San“ Palopa. Ale tohle všechno jste si mohli přečíst, nebo se na to podívat v televizi, ale to co se dělo tady v Seville, to bylo něco neuvěřitelného…

Hned po závěrečném hvizdu se po Seville rozezněly klaksony aut a tisíce lidí (fanoušků Sevilly) vyrazily do ulic. Slavilo se až do rána… Nejvíce lidí se soustředilo poblíž katedrály na náměstí „Puerta Jeréz“. Stojí zde kašna s fontánou a sochou. Dozvěděl jsem se, že se občas fanoušci na počest vítězství koupou v kašně. Tentokrát se policie pojistila, celou kašnu ohradila a uvnitř hrazení hlídkovala. Davy fanoušků neustále zpívaly hymnu Sevilly a ostatní oslavné chorály (Campeónes, Paloooop, Paloooop :) Jednomu z fanoušků se poté podařilo proběhnout mezi policisty, skočit do kašny, vylézt na sochu a uvázat jí vítězoslavně okolo krku šálu Sevilly :) Byl odměněn obrovským potleskem a i ochránci zákona brali všechno s nadhledem… Až na jednu výjimku, kdy tam nějaký magor pustil slzák, to byla paráda! Druhým místem, kde to „žilo“, byl stadión. Jelikož bydlím velmi blízko, měl jsem možnost užívat si atmosféru, i když jsem už ležel doma v posteli :)

Druhý den se netrpělivě očekával návrat hrdinů… Když jsme zjistili, kdy, kde a kam pojedou, vyrazili jsme do města. Jak již je tady pomalu tradicí, nejprve mělo zpoždění letadlo, pak i autobus neměl lehkou cestu z letiště, takže vítání šampiónů začalo asi s dvouhodinovým zpožděním. Jako první byla naplánovaná slavnostní plavba lodí… Já měl to obrovské štěstí, že mi náhodou chvíli před příjezdem volal kamarád, jestli se nechci na fotbalisty podívat přímo z řeky z člunu – a to jsem, jak jistě usoudíte, nemohl odmítnout!!! Jeli jsme jim naproti a „doprovázeli“ je po celou dobu, kdy proplouvali městem. Samozřejmě jsme nebyli sami. Po celou dobu doprovázelo hráče cca 20 soukromých loděk, člunů, šlapadel… Prostě všichni, kdo měli nějaké plavidlo, byli na vodě! Na všech mostech, všude okolo řeky postávaly tisíce fanoušků a neustále se zpívalo a slavilo. Musím říct, že jsem měl velké štěstí, protože účastnit se této přehlídky přímo z lodi, kdy se vžijete do role fotbalistů – opravdu neskutečný zážitek, když podjíždíte most našlapaný lidmi… Super!!!

Pak hráči přestoupili do připraveného „vyhlídkového“ autobusu a začala jejich pouť po centru Sevilly. Celou cestu lemovaly davy fanoušků. Po posvěcení poháru v katedrále a přijetí u starosty Sevilly se všichni přesunuli opět ke stadiónu, kde bylo připraveno pódium, kde se postupně vystřídali všichni hráči a pozdravili fanoušky. Něco jako naše Nagano, i když samozřejmě v menším provedení, ale i tak to prostě nemělo chybu! Vidět naživo pohár pro vítěze, všechny hráče a zažít vítěznou atmosféru přímo ve městě, je něco nezapomenutelného. Škoda, že jakýkoliv český tým si o tomto výsledku zatím může nechat jen zdát…