Duben je tady ve Španělsku a zejména v Seville měsícem volna. Nejprve je týden volna – Velikonoce, ale tady trošku jinak slavené. Zde se jmenují Semana Santa, po městech chodí obrovské průvody (cca 1500 – 2500 lidí v jednom průvodu), nosí „kukly“ a nad hlavou nesou Ježíše a Marii. Než kolem vás průvod projde trvá to klidně i dvě hodiny. Nejznámější a nejvýznamnější průvody jsou zrovna tady v Seville. Po Semaně Santě je týden „normál“ a pak je zas týden volna, ale to už jen tady v Seville. V tomto týdnu je tu tzv. „feria“ – něco jako slavnosti města, ale opravdu ve velkém!!! Není to jako u nás, že se slaví po celém městě, ale je na to určeno místo, kde jsou pouťové atrakce (strašně moc atrakcí :) a dále jsou zde postavené stanové domky – casety, ve který se neustále „slaví“ – tzn. tancuje se místní tanec „Sevillana“, zpívá se, popíjí. A to 24 hodin denně… Většina místních žen je oblečena v typických šatech, které se nosí pouze na ferii. Caset je postaveno zhruba 1500 a na dalších cca 3000 zájemců se nedostalo. V drtivé většině jsou casety soukromé, kam se smí pouze na něco jako vstupenku, ale to musíte mít někoho známého v casetě. Jinak je zde i pár veřejných. Bývá to přibližně stejné, jen v soukromých hrává živá hudba (kapela) a taky bývají levnější ceny za pitivo :) Nejčastější pití je tzv. „rebujito“ – pije se pouze (hlavně) během ferie. Je to bílé víno se Spritem. Mě to nijak zvlášť nechutnalo, ale to spíš proto, že jsem spíš na pivko :) No, jinak nás nebavilo tady pořád jen tak zevlovat po Seville, tak jsme se rozhodli, že si zajedeme na výlet. Už dlouho jsme přemýšleli o Maroku, tak jsme jeli tam!

Po všech možných dohadech o termínu apod. jsem nakonec zbyl já a Klára (česká erasmačka). Jeli jsme na týden. Ve čtvrtek (19.4.) jsme se autobusem dostali do Algecirasu -přístav kousíček od Gibraltaru - odkud jsme se trajektem dopravili na africkou půdu, do Tangeru. V Seville na nádraží jsme náhodou potkali československý pár (Zuzka a Martin), který měl stejnou cestu, takže jsme cestovali spolu. Měli jsme zprávy o tom, jak nás okamžitě obklopí taxikáři, různí naháněči apod. individua a to se také stalo :) Jen co jsme vylezli, už u nás byli! V Maroku neexistují pevné ceny, u ničeho, takže se o všem smlouvá. Samozřejmě jako turisty nás chtějí pěkně natáhnout. První jízdu taxíkem na nádraží jsme usmlouvali za 15 dirhamů osoba (1 EUR = cca 11 DH). První den jsme cestovali místním „autobusem“ do Fésu. Jednoho ze čtyř marockých královských měst. Prošli jsme starou medínu, poobědvali jsme místní specialitu „tajine“ (kuřecí nebo vepřové maso, brambory, zelenina – ale tak nějak zvláštně připraveno :) a přes noc jsme se vydali více na jih. Cílem byla poušť Erg Chebbi! Již ve Fésu se nás snažil „lapit“ naháneč, že má kamaráda, že nás zaveze do pouště a tak… Nějak jsme se ho zbavili (alespoň jsme si to mysleli) a jelo se. Cestou jsme zažili sněhovou vánici (přejížděli jsme hory – cca 2000 m.n.m.). K ránu do autobusu přistoupil jistý Mohamed X a hned nás začal zpracovávat, jak nás dostane do pouště a tak. Tak jsme v domnění, že jsme unikli „kamarádovi“ z Fése, tuto nabídku přijali. Jak se později ukázalo, tento Mohamed X byl právě tím kamarádem z Fése. Takže jsme se ho nezbavili :) V poušti jsme se ubytovali v „kempu“, vyšli jsme si několik dun (všude samý písek) a na noc jsme vyrazili na velbloudech do pouště, kde jsme se rozhodli přespat pod širým nebem. Pro mě asi největší zážitek z celého výletu po Maroku. Byla to nádhera!!! Další den ráno jsme vyrazili směrem na Ouarzazate (cca 450 km). V půlce cesty jsme ještě vystoupili v Tinerhiru, kde se poblíž tohoto města nachází známá skalní soutěska Todra. Jsou dvě 300 m vysoké skály, které jsou pouze 10 m od sebe a mezi nimi protéká říčka (pokud zrovna neprší – pokud prší, nedá se projít – protéká řeka). Přespali jsme, prohlédli město Todra, rozloučili se se Zuzkou a Martinem (měli dál jiné plány) a jeli jsme do Ouarzazatu. Cca 25 km odtud se nachází „hliněné městečko“ (hodně obydlených domů je dodnes postaveno pouze z udusané hlíny po celém Maroku). Navečer jsme se vydali autobusem do Marrakéše. Ubytovali jsme se a ráno jsme vyrazili do hor. Cca 80 km od Marrakéše se nachází nejvyšší hora Maroka a zároveň celé severní Afriky – Gebel Toubkal (4 167 m. n. m.). Autem se dá dojet do vesničky Imlil, kde jsme si sehnali nocleh a vydali se na túru. Na vrchol je to poměrně daleko (cca den), tak jsme došli „jen“ cca do výšky 3000 m. Po pouštním dobrodružství jsme se zchladili sprškou sněhových koulí a vyrazili jsme zpět. Další den ráno opět přemlouváme taxikáře ohledně ceny, protože se dozvídáme, že tam jsme jeli několikanásobně dráž, než je normál. Nakonec se dostáváme zpět do Marrakéše, odkud jedeme busem do Casablanky. Tento „autobus“ (jestli se tomu dá tak říkat) nás pořádně „vyklepal“, ale dorazili jsme v pořádku. To byl již náš předposlední den, takže jsme na prohlídku největšího města Maroka moc času neměli. Koukli jsme na mešitu, na moře a zpátky na autobus směr Rabat. Do Rabatu jsme se dostali až za tmy, ale autobus zpátky do Tangeru jel až po půlnoci, tak jsme ještě prohlédli noční Rabat (hlavní město Maroka). Po další noci v autobuse jsme ráno nastoupili na trajekt a vydali se zpět k „domovu“. Byl to nezapomenutelný výlet. Během týdne jsme spali na poušti, koulovali se na horách a opalovali se u moře… Pokud se někdo do Maroka náhodou chystáte, určitě neváhejte a jeďte. Stojí to za to!!!

P.S. Dáváme dohromady deník pobytu… Bude rozšířená verze a mohu slíbit, že mnohem zajímavější a zábavnější, protože to, co jsme tam za ten týden zažili, se nedá popsat v pár větách…